ऋषय ऊचुः ।।
एवं वाराणसी पुण्या यदि सूत महापुरी ।। तत्प्रभावं वदास्माकमविमुक्तस्य च प्रभो ।। १ ।।
evaṃ vārāṇasī puṇyā yadi sūta mahāpurī || tatprabhāvaṃ vadāsmākamavimuktasya ca prabho || 1 ||
सूत उवाच।।
वक्ष्ये संक्षेपतस्सम्यग्वाराणस्यास्सुशोभनम् ।। विश्वेश्वरस्य माहात्म्यं श्रूयतां च मुनीश्वराः ।। २।।
vakṣye saṃkṣepatassamyagvārāṇasyāssuśobhanam || viśveśvarasya māhātmyaṃ śrūyatāṃ ca munīśvarāḥ || 2||
कदाचित्पार्वती देवी शङ्करं परया मुदा ।। लोककामनयापृच्छन्माहात्म्यमविमुक्तयोः ।। ३।।
kadācitpārvatī devī śaṅkaraṃ parayā mudā || lokakāmanayāpṛcchanmāhātmyamavimuktayoḥ || 3||
पार्वत्युवाच ।।
अस्य क्षेत्रस्य माहात्म्यं वक्तुमर्हस्य शेषतः ।। ममोपरि कृपां कृत्वा लोकानां हितकाम्यया ।। ४ ।।
asya kṣetrasya māhātmyaṃ vaktumarhasya śeṣataḥ || mamopari kṛpāṃ kṛtvā lokānāṃ hitakāmyayā || 4 ||
सूत उवाच ।।
देव्यास्तद्वचनं श्रुत्वा देवदेवो जगत्प्रभुः।।प्रत्युवाच भवानीं तां जीवानां प्रियहेतवे ।। ५।।
devyāstadvacanaṃ śrutvā devadevo jagatprabhuḥ||pratyuvāca bhavānīṃ tāṃ jīvānāṃ priyahetave || 5||
परमेश्वर उवाच।।
साधु पृष्टं त्वया भद्रे लोकानां सुखदं शुभम् ।। कथयामि यथार्थं वै महा त्म्यमविमुक्तयोः ।। ६।।
sādhu pṛṣṭaṃ tvayā bhadre lokānāṃ sukhadaṃ śubham || kathayāmi yathārthaṃ vai mahā tmyamavimuktayoḥ || 6||
इदं गुह्यतमं क्षेत्रं सदा वाराणसी मम।।सर्वेषामेव जंतूनां हेतुर्मोक्षस्य सर्वथा ।। ७।।
idaṃ guhyatamaṃ kṣetraṃ sadā vārāṇasī mama||sarveṣāmeva jaṃtūnāṃ heturmokṣasya sarvathā || 7||
अस्मिन्सिद्धास्सदा क्षेत्रे मदीयं व्रतमाश्रिताः ।। नानालिंगधरा नित्यं मम लोकाभिकांक्षिणः ।। ८ ।।
asminsiddhāssadā kṣetre madīyaṃ vratamāśritāḥ || nānāliṃgadharā nityaṃ mama lokābhikāṃkṣiṇaḥ || 8 ||
अभ्यस्यंति महायोगं जितात्मानो जितेन्द्रियाः ।। परं पाशुपतं श्रौतं भुक्तिमुक्तिफलप्रदम्।।९।।
abhyasyaṃti mahāyogaṃ jitātmāno jitendriyāḥ || paraṃ pāśupataṃ śrautaṃ bhuktimuktiphalapradam||9||
रोचते मे सदा वासो वाराणस्यां महेश्वरि।।हेतुना येन सर्वाणि विहाय शृणु तद्ध्रुवम्।।4.23.१०।।
rocate me sadā vāso vārāṇasyāṃ maheśvari||hetunā yena sarvāṇi vihāya śṛṇu taddhruvam||4.23.10||
यो मे भक्तश्च विज्ञानी तावुभौ मुक्तिभागिनौ ।। तीर्थापेक्षा च न तयोर्विहिता विहिते समौ ।। ११ ।।
yo me bhaktaśca vijñānī tāvubhau muktibhāginau || tīrthāpekṣā ca na tayorvihitā vihite samau || 11 ||
जीवन्मुक्तौ तु तौ ज्ञेयौ यत्रकुत्रापि वै मृतौ ।। प्राप्नुतो मोक्षमाश्वेव मयोक्तं निश्चितं वचः ।। १२ ।।
jīvanmuktau tu tau jñeyau yatrakutrāpi vai mṛtau || prāpnuto mokṣamāśveva mayoktaṃ niścitaṃ vacaḥ || 12 ||
अत्र तीर्थे विशेषोस्त्यविमुक्ताख्ये परोत्तमे ।। श्रूयतां तत्त्वया देवि परशक्ते सुचित्तया।।१३।।
atra tīrthe viśeṣostyavimuktākhye parottame || śrūyatāṃ tattvayā devi paraśakte sucittayā||13||
सर्वे वर्णा आश्रमाश्च बालयौवनवार्द्धकाः ।। अस्यां पुर्यां मृताश्चेत्त्स्युर्मुक्ता एव न संशयः ।। १४।।
sarve varṇā āśramāśca bālayauvanavārddhakāḥ || asyāṃ puryāṃ mṛtāścettsyurmuktā eva na saṃśayaḥ || 14||
अशुचिश्च शुचिर्वापि कन्या परिणता तथा ।। विधवा वाथ वा वंध्या रजोदोषयुतापि वा ।। १५।।
aśuciśca śucirvāpi kanyā pariṇatā tathā || vidhavā vātha vā vaṃdhyā rajodoṣayutāpi vā || 15||
प्रसूता संस्कृता कापि यादृशी तादृशी द्विजाः ।। अत्र क्षेत्रे मृता चेत्स्यान्मोक्षभाङ् नात्र संशयः ।। १६।।
prasūtā saṃskṛtā kāpi yādṛśī tādṛśī dvijāḥ || atra kṣetre mṛtā cetsyānmokṣabhāṅ nātra saṃśayaḥ || 16||
स्वेदजश्चांडजो वापि द्युद्भिज्जोऽथ जरायुजः ।मृतो मोक्षमवाप्नोति यथात्र न तथा क्वचित् ।। १७।।
svedajaścāṃḍajo vāpi dyudbhijjo'tha jarāyujaḥ |mṛto mokṣamavāpnoti yathātra na tathā kvacit || 17||
ज्ञानापेक्षा न चात्रैव भत्तयपेक्षा न वै पुनः ।। कर्मापेक्षा न देव्यत्र दानापेक्षा न चैव हि ।। १८ ।।
jñānāpekṣā na cātraiva bhattayapekṣā na vai punaḥ || karmāpekṣā na devyatra dānāpekṣā na caiva hi || 18 ||
संस्कृत्यपेक्षा नैवात्र ध्यानापेक्षा न कर्हिचित् ।। नामापेक्षार्चनापेक्षा सुजातीनां तथात्र न ।। १९ ।।
saṃskṛtyapekṣā naivātra dhyānāpekṣā na karhicit || nāmāpekṣārcanāpekṣā sujātīnāṃ tathātra na || 19 ||
मम क्षेत्रे मोक्षदे हि यो वा वसति मानवः ।। यथा तथा मृतः स्याच्चेन्मोक्षमाप्नोति निश्चितम् ।। 4.23.२० ।।
mama kṣetre mokṣade hi yo vā vasati mānavaḥ || yathā tathā mṛtaḥ syāccenmokṣamāpnoti niścitam || 4.23.20 ||
एतन्मम पुरं दिव्यं गुह्याद्गुह्यतरं प्रिये ।। ब्रह्मादयोऽपि जानंति माहात्म्यं नास्य पार्वति ।। २१ ।।
etanmama puraṃ divyaṃ guhyādguhyataraṃ priye || brahmādayo'pi jānaṃti māhātmyaṃ nāsya pārvati || 21 ||
महत्क्षेत्रमिदं तस्मादविमुक्तमिति स्मृतम् ।। सर्वेभ्यो नैमिषादिभ्यः परं मोक्षप्रदं मृते ।। २२ ।।
mahatkṣetramidaṃ tasmādavimuktamiti smṛtam || sarvebhyo naimiṣādibhyaḥ paraṃ mokṣapradaṃ mṛte || 22 ||
धर्मस्योपनिषत्सत्यं मोक्षस्योपनिषत्समम् ।। क्षेत्रतीर्थोपनिषदमविमुक्तं विदुर्बुधाः ।। २३ ।।
dharmasyopaniṣatsatyaṃ mokṣasyopaniṣatsamam || kṣetratīrthopaniṣadamavimuktaṃ vidurbudhāḥ || 23 ||
कामं भुंजन्स्वपन्क्रीडन्कुर्वन्हि विविधाः क्रियाः ।। अविमुक्ते त्यजन्प्राणाञ्जंतुर्मोक्षाय कल्पते ।। २४ ।।
kāmaṃ bhuṃjansvapankrīḍankurvanhi vividhāḥ kriyāḥ || avimukte tyajanprāṇāñjaṃturmokṣāya kalpate || 24 ||
कृत्वा पापसहस्राणि पिशाचत्वं वरं नृणाम् ।। न च क्रतुसहस्रत्वं स्वर्गे काशीं पुरीं विना ।। २५ ।।
kṛtvā pāpasahasrāṇi piśācatvaṃ varaṃ nṛṇām || na ca kratusahasratvaṃ svarge kāśīṃ purīṃ vinā || 25 ||
तस्मात्सर्वप्रयत्नेन सेव्यते काशिका पुरी ।। अव्यक्तलिंगं मुनिभिर्ध्यायते च सदाशिवः ।। २६ ।।
tasmātsarvaprayatnena sevyate kāśikā purī || avyaktaliṃgaṃ munibhirdhyāyate ca sadāśivaḥ || 26 ||
यद्यत्फलं समुद्दिश्य तपन्त्यत्र नरः प्रिये ।। तेभ्यश्चाहं प्रय च्छामि सम्यक्तत्तत्फलं धुवम्।।२७।।
yadyatphalaṃ samuddiśya tapantyatra naraḥ priye || tebhyaścāhaṃ praya cchāmi samyaktattatphalaṃ dhuvam||27||
सायुज्यमात्मनः पश्चादीप्सितं स्थानमेव च।।न कुतश्चित्कर्मबंधस्त्यजतामत्र वै तनुम्।।२८।।
sāyujyamātmanaḥ paścādīpsitaṃ sthānameva ca||na kutaścitkarmabaṃdhastyajatāmatra vai tanum||28||
ब्रह्मा देवर्षिभिस्सार्द्धं विष्णुर्वापि दिवाकरः ।। उपासते महात्मानस्सर्वे मामिह चापरे ।। २९ ।।
brahmā devarṣibhissārddhaṃ viṣṇurvāpi divākaraḥ || upāsate mahātmānassarve māmiha cāpare || 29 ||
विषयासक्तचित्तोऽपि त्यक्त धर्मरुचिर्नरः ।। इह क्षेत्रे मृतो यो वै संसारं न पुनर्विशेत् ।। 4.23.३० ।।
viṣayāsaktacitto'pi tyakta dharmarucirnaraḥ || iha kṣetre mṛto yo vai saṃsāraṃ na punarviśet || 4.23.30 ||
किं पुनर्निर्ममा धीरासत्त्वस्था दंभवर्जिताः ।। कृतिनश्च निरारंभास्सर्वे ते मयि भाविताः ।। ३१ ।।
kiṃ punarnirmamā dhīrāsattvasthā daṃbhavarjitāḥ || kṛtinaśca nirāraṃbhāssarve te mayi bhāvitāḥ || 31 ||
जन्मांतरसहस्रेषु जन्म योगी समाप्नुयात् ।। तदिहैव परं मोक्षं मरणादधिगच्छति ।। ३२ ।।
janmāṃtarasahasreṣu janma yogī samāpnuyāt || tadihaiva paraṃ mokṣaṃ maraṇādadhigacchati || 32 ||
अत्र लिंगान्यनेकानि भक्तैस्संस्थापितानि हि ।। सर्वकामप्रदानीह मोक्षदानि च पार्वति ।। ३३ ।।
atra liṃgānyanekāni bhaktaissaṃsthāpitāni hi || sarvakāmapradānīha mokṣadāni ca pārvati || 33 ||
पंचक्रोशं चतुर्दिक्षु क्षेत्रमेतत्प्रकीर्तितम् ।। समंताच्च तथा जंतोर्मृतिकालेऽमृतप्रदम् ।। ३४ ।।
paṃcakrośaṃ caturdikṣu kṣetrametatprakīrtitam || samaṃtācca tathā jaṃtormṛtikāle'mṛtapradam || 34 ||
अपापश्च मृतो यो वै सद्यो मोक्षं समश्नुते ।। सपापश्च मृतौ यस्स्यात्कायव्यूहान्समश्नुते ।। ३५ ।।
apāpaśca mṛto yo vai sadyo mokṣaṃ samaśnute || sapāpaśca mṛtau yassyātkāyavyūhānsamaśnute || 35 ||
यातनां सोनुभूयैव पश्चान्मोक्षमवाप्नुयात् ।। पातकं योऽविमुक्ताख्ये क्षेत्रेऽस्मिन्कुरुते ध्रुवम् ।। ३६ ।।
yātanāṃ sonubhūyaiva paścānmokṣamavāpnuyāt || pātakaṃ yo'vimuktākhye kṣetre'sminkurute dhruvam || 36 ||
भैरवीं यातनां प्राप्य वर्षाणामयुते पुनः ।। ततो मोक्षमवाप्नोति भुक्त्वा पापं च सुन्दरि ।। ।। ३७ ।।
bhairavīṃ yātanāṃ prāpya varṣāṇāmayute punaḥ || tato mokṣamavāpnoti bhuktvā pāpaṃ ca sundari || || 37 ||
इति ते च समाख्याता पापाचारे च या गतिः ।। एवं ज्ञात्वा नरस्सम्यक्सेवयेदविमुक्तकम् ।। ३८ ।।
iti te ca samākhyātā pāpācāre ca yā gatiḥ || evaṃ jñātvā narassamyaksevayedavimuktakam || 38 ||
कृतकर्मक्षयो नास्ति कल्पकोटिशतैरपि ।। अवश्यमेव भोक्तव्यं कृतं कर्म शुभाशुभम् ।। ३९ ।।
kṛtakarmakṣayo nāsti kalpakoṭiśatairapi || avaśyameva bhoktavyaṃ kṛtaṃ karma śubhāśubham || 39 ||
केवलं चाशुभं कर्म नरकाय भवेदिह ।। शुभं स्वर्गाय जायेत द्वाभ्यां मानुष्यमीरितम् ।। 4.23.४० ।।
kevalaṃ cāśubhaṃ karma narakāya bhavediha || śubhaṃ svargāya jāyeta dvābhyāṃ mānuṣyamīritam || 4.23.40 ||
जन्म सम्यगसम्यक् च न्यूनाधिक्ये भवेदिह ।। उभयोश्च क्षयो मुक्तिर्भवेत्सत्यं हि पार्वति ।। ४१ ।।
janma samyagasamyak ca nyūnādhikye bhavediha || ubhayośca kṣayo muktirbhavetsatyaṃ hi pārvati || 41 ||
कर्म च त्रिविधं प्रोक्तं कर्मकाण्डे महेश्वरि ।। संचितं क्रियमाणं च प्रारब्धं चेति बंधकृत् ।। ४२ ।।
karma ca trividhaṃ proktaṃ karmakāṇḍe maheśvari || saṃcitaṃ kriyamāṇaṃ ca prārabdhaṃ ceti baṃdhakṛt || 42 ||
पूर्वजन्मसमुद्भूतं संचितं समुदाहृतम् ।। भुज्यते च शरीरेण प्रारब्धं परिकीर्तितम् ।। ४३ ।।
pūrvajanmasamudbhūtaṃ saṃcitaṃ samudāhṛtam || bhujyate ca śarīreṇa prārabdhaṃ parikīrtitam || 43 ||
जन्मना यच्च क्रियते कर्म सांप्रतम् ।। शुभाशुभं च देवेशि क्रियमाणं विदुर्बुधाः ।। ४४ ।।
janmanā yacca kriyate karma sāṃpratam || śubhāśubhaṃ ca deveśi kriyamāṇaṃ vidurbudhāḥ || 44 ||
प्रारब्धकर्मणो भोगात्क्षयश्चैव चान्यथा ।। उपायेन द्वयोर्नाशः कर्मणोः पूजनादिना ।। ४५ ।।
prārabdhakarmaṇo bhogātkṣayaścaiva cānyathā || upāyena dvayornāśaḥ karmaṇoḥ pūjanādinā || 45 ||
सर्वेषां कर्मणां नाशो नास्ति काशीं पुरीं विना ।। सर्वं च सुलभं तीर्थं दुर्ल्लभा काशिका पुरी ।। ४६।।
sarveṣāṃ karmaṇāṃ nāśo nāsti kāśīṃ purīṃ vinā || sarvaṃ ca sulabhaṃ tīrthaṃ durllabhā kāśikā purī || 46||
पूर्वजन्मकृतं चेद्वै काशीदर्शनमादरात् ।। तदा काशीं च संप्राप्य लभेन्मृत्युं न चान्यथा ।। ४७।।
pūrvajanmakṛtaṃ cedvai kāśīdarśanamādarāt || tadā kāśīṃ ca saṃprāpya labhenmṛtyuṃ na cānyathā || 47||
काशीं प्राप्य नरो यस्तु गंगायां स्नानमाचरेत् ।। तदा च क्रियमाणस्य संचितस्यापि संक्षयः ।। ४८ ।।
kāśīṃ prāpya naro yastu gaṃgāyāṃ snānamācaret || tadā ca kriyamāṇasya saṃcitasyāpi saṃkṣayaḥ || 48 ||
प्रारब्धं न विना भोगो नश्य तीति सुनिश्चितम् ।। मृतिश्च तस्य संजाता तदा तस्य क्षयो भवेत् ।। ४९ ।।
prārabdhaṃ na vinā bhogo naśya tīti suniścitam || mṛtiśca tasya saṃjātā tadā tasya kṣayo bhavet || 49 ||
पूर्वं चैव कृता काशी पश्चात्पापं समाचरेत् ।। तद्बीजेन बलवता नीयते काशिका पुनः ।। 4.23.५०।।
pūrvaṃ caiva kṛtā kāśī paścātpāpaṃ samācaret || tadbījena balavatā nīyate kāśikā punaḥ || 4.23.50||
तदा सर्वाणि पापानि भस्मसाच्च भवंति हि ।। तस्मात्काशीं नरस्सेवेत्कर्मनिर्मूलनीं ध्रुवम् ।। ।। ५१।।
tadā sarvāṇi pāpāni bhasmasācca bhavaṃti hi || tasmātkāśīṃ narassevetkarmanirmūlanīṃ dhruvam || || 51||
एकोऽपि ब्राह्मणो येन काश्यां संवासितः प्रिये ।। काशीवासमवाप्यैव ततो मुक्तिं स विंदति ।। ५२।।
eko'pi brāhmaṇo yena kāśyāṃ saṃvāsitaḥ priye || kāśīvāsamavāpyaiva tato muktiṃ sa viṃdati || 52||
काश्यां यो वै मृतश्चैव तस्य जन्म पुनर्नहि ।। समुद्दिश्य प्रयागे च मृतस्य कामनाफले ।। ५३ ।।
kāśyāṃ yo vai mṛtaścaiva tasya janma punarnahi || samuddiśya prayāge ca mṛtasya kāmanāphale || 53 ||
संयोगश्च तयोश्चेत्स्यात्काशीजन्यफलं वृथा ।। यदि न स्यात्तयोर्योगस्तीर्थराजफलं वृथा।।५४।।
saṃyogaśca tayoścetsyātkāśījanyaphalaṃ vṛthā || yadi na syāttayoryogastīrtharājaphalaṃ vṛthā||54||
तस्मान्मच्छासनाद्विष्णुस्सृष्टिं साक्षाद्धि नूतनाम् ।। विधाय मनसोद्दिष्टां तत्सिद्धिं यच्छति ध्रुवम् ।। ५५ ।।
tasmānmacchāsanādviṣṇussṛṣṭiṃ sākṣāddhi nūtanām || vidhāya manasoddiṣṭāṃ tatsiddhiṃ yacchati dhruvam || 55 ||
सूत उवाच ।।
इत्यादि बहुमाहात्म्यं काश्यां वै मुनिसत्तमाः ।। तथा विश्वेश्वरस्यापि भुक्तिमुक्तिप्रदं सताम् ।। ५६ ।।
ityādi bahumāhātmyaṃ kāśyāṃ vai munisattamāḥ || tathā viśveśvarasyāpi bhuktimuktipradaṃ satām || 56 ||
अतः परं प्रवक्ष्यामि माहात्म्यं त्र्यंबकस्य च ।। यच्छ्रुत्वा सर्वपापेभ्यो मुच्यते मानवः क्षणात् ।। ५७ ।।
ataḥ paraṃ pravakṣyāmi māhātmyaṃ tryaṃbakasya ca || yacchrutvā sarvapāpebhyo mucyate mānavaḥ kṣaṇāt || 57 ||
इति श्रीशिवमहापुराणे चतुर्थ्यां कोटिरुद्रसंहितायां काशीविश्वेश्वरज्योतिर्लिङ्गमाहात्म्यवर्णनंनामत्रयोविंशोध्याय. ।। २३।।
iti śrīśivamahāpurāṇe caturthyāṃ koṭirudrasaṃhitāyāṃ kāśīviśveśvarajyotirliṅgamāhātmyavarṇanaṃnāmatrayoviṃśodhyāya. || 23||
ॐ श्री परमात्मने नमः