।। ब्रह्मोवाच ।।
गतेषु तेषु मुनिषु स्वं लोकं शंकरः स्वयम् ।। परीक्षितुं तपो देव्या ऐच्छत्सूतिकरः प्रभुः ।। १।।
gateṣu teṣu muniṣu svaṃ lokaṃ śaṃkaraḥ svayam || parīkṣituṃ tapo devyā aicchatsūtikaraḥ prabhuḥ || 1||
परीक्षा छद्मना शंभुर्द्रष्टुं तां तुष्टमानसः।। जाटिलं रूपमास्थाय स ययौ पार्वतीवनम् ।। २ ।।
parīkṣā chadmanā śaṃbhurdraṣṭuṃ tāṃ tuṣṭamānasaḥ|| jāṭilaṃ rūpamāsthāya sa yayau pārvatīvanam || 2 ||
अतीव स्थविरो विप्रदेहधारी स्वतेजसा ।। प्रज्वलन्मनसा हृष्टो दंडी छत्री बभूव सः ।। ३ ।।
atīva sthaviro vipradehadhārī svatejasā || prajvalanmanasā hṛṣṭo daṃḍī chatrī babhūva saḥ || 3 ||
तत्रापश्यत्स्थितां देवीं सखीभिः परिवारिताम् ।। वेदिकोपरि शुद्धां तां शिवामिव विधोः कलाम् ।। ४ ।।
tatrāpaśyatsthitāṃ devīṃ sakhībhiḥ parivāritām || vedikopari śuddhāṃ tāṃ śivāmiva vidhoḥ kalām || 4 ||
शंभु निरीक्ष्य तां देवीं ब्रह्मचारिस्वरूपवान् ।। उपकंठं ययौ प्रीत्या तदाऽसौ भक्तवत्सलः ।। ५ ।।
śaṃbhu nirīkṣya tāṃ devīṃ brahmacārisvarūpavān || upakaṃṭhaṃ yayau prītyā tadā'sau bhaktavatsalaḥ || 5 ||
आगतं तं तदा दृष्ट्वा ब्राह्मणं तेजसाद्भुतम् ।। अपूजयच्छिवा देवी सर्वपूजोपहारकैः ।। ६।।
āgataṃ taṃ tadā dṛṣṭvā brāhmaṇaṃ tejasādbhutam || apūjayacchivā devī sarvapūjopahārakaiḥ || 6||
सुसत्कृतं संविधाभिः पूजितं परया मुदा ।। पार्वती कुशलं प्रीत्या पप्रच्छ द्विजमादरात ।। ७।।
susatkṛtaṃ saṃvidhābhiḥ pūjitaṃ parayā mudā || pārvatī kuśalaṃ prītyā papraccha dvijamādarāta || 7||
।। पार्वत्युवाच ।।
ब्रह्मचारिस्वरूपेण कस्त्वं हि कुत आगतः ।। इदं वनं भासयसे वद वेदविदां वर ।। ८।।
brahmacārisvarūpeṇa kastvaṃ hi kuta āgataḥ || idaṃ vanaṃ bhāsayase vada vedavidāṃ vara || 8||
।। विप्र उवाच ।।
अहमिच्छाभिगामी च वृद्धो विप्रतनुस्सुधीः ।। तपस्वी सुखदोऽन्येषामुपकारी न संशयः ।। ९ ।।
ahamicchābhigāmī ca vṛddho vipratanussudhīḥ || tapasvī sukhado'nyeṣāmupakārī na saṃśayaḥ || 9 ||
का त्वं कस्यासि तनया किमर्थ विजने वने ।। तपश्चरसि दुर्धर्षं मुनिभिः प्रपदैरपि ।। 2.3.26.१०।।
kā tvaṃ kasyāsi tanayā kimartha vijane vane || tapaścarasi durdharṣaṃ munibhiḥ prapadairapi || 2.3.26.10||
न बाला न च वृद्धासि तरुणी भासि शोभना ।। कथं पतिं विना तीक्ष्णं तपश्चरसि वै वने ।। ११।।
na bālā na ca vṛddhāsi taruṇī bhāsi śobhanā || kathaṃ patiṃ vinā tīkṣṇaṃ tapaścarasi vai vane || 11||
कि त्वं तपस्विनी भद्रे कस्यचित्सहचारिणी ।। तपस्वी स न पुष्णाति देवि त्वां च गतोऽन्यतः ।। १२ ।।
ki tvaṃ tapasvinī bhadre kasyacitsahacāriṇī || tapasvī sa na puṣṇāti devi tvāṃ ca gato'nyataḥ || 12 ||
वद कस्य कुले जाता कः पिता तव का विधा ।। महासौभाग्यरूपा त्वं वृथा तव तपोरतिः ।। १३ ।।
vada kasya kule jātā kaḥ pitā tava kā vidhā || mahāsaubhāgyarūpā tvaṃ vṛthā tava taporatiḥ || 13 ||
किं त्वं वेदप्रसूर्लक्ष्मीः किं सुरूपा सरस्वती ।। एतासु मध्ये का वा त्वं नाहं तर्कितुमुत्सहे ।। १४ ।।
kiṃ tvaṃ vedaprasūrlakṣmīḥ kiṃ surūpā sarasvatī || etāsu madhye kā vā tvaṃ nāhaṃ tarkitumutsahe || 14 ||
।। पार्वत्युवाच ।।
नाहं वेदप्रसूर्विप्र न लक्ष्मीश्च सरस्वती ।। अहं हिमाचलसुता सांप्रतं नाम पार्वती ।। १५।।
nāhaṃ vedaprasūrvipra na lakṣmīśca sarasvatī || ahaṃ himācalasutā sāṃprataṃ nāma pārvatī || 15||
पुरा दक्षसुता जाता सती नामान्यजन्मनि ।। योगेन त्यक्तदेहाऽहं यत्पित्रा निन्दितः पतिः ।। १६ ।।
purā dakṣasutā jātā satī nāmānyajanmani || yogena tyaktadehā'haṃ yatpitrā ninditaḥ patiḥ || 16 ||
अत्र जन्मनि संप्राप्तश्शिवोऽपि विधिवैभवात् ।। मां त्यक्त्वा भस्मसात्कृत्य मन्मथं स जगाम ह ।। १७ ।।
atra janmani saṃprāptaśśivo'pi vidhivaibhavāt || māṃ tyaktvā bhasmasātkṛtya manmathaṃ sa jagāma ha || 17 ||
प्रयाते शंकरे तापोद्विजिताहं पितुर्गृहात् ।। आगता तपसे विप्र सुदृढा स्वर्णदीतटे ।। १८।।
prayāte śaṃkare tāpodvijitāhaṃ piturgṛhāt || āgatā tapase vipra sudṛḍhā svarṇadītaṭe || 18||
कृत्वा तपः कठोरं च सुचिरं प्राणवल्लभम् ।। न प्राप्याग्नौ विविक्षन्ती त्वं दृष्ट्वा संस्थिता क्षणम्।। १९।।
kṛtvā tapaḥ kaṭhoraṃ ca suciraṃ prāṇavallabham || na prāpyāgnau vivikṣantī tvaṃ dṛṣṭvā saṃsthitā kṣaṇam|| 19||
गच्छ त्वं प्रविशाम्यग्नौ शिवेनांगीकृता न हि ।। यत्र यत्र जनुर्लप्स्ये वरिष्यामि शिवं वरम् ।। 2.3.26.२०।।
gaccha tvaṃ praviśāmyagnau śivenāṃgīkṛtā na hi || yatra yatra janurlapsye variṣyāmi śivaṃ varam || 2.3.26.20||
ब्रह्मोवाच ।।
इत्युक्त्वा पार्वती वह्नौ तत्पुरः प्रविवेश सा ।। निषिध्यमाना पुरतो ब्राह्मणेन पुनः पुनः ।। २१।।
ityuktvā pārvatī vahnau tatpuraḥ praviveśa sā || niṣidhyamānā purato brāhmaṇena punaḥ punaḥ || 21||
वह्निप्रवेशं कुर्वत्याः पार्वत्यास्तत्प्रभावतः।। बभूव तत्क्षणं सद्यो वह्नि श्चंदनपंकवत् ।। २२।।
vahnipraveśaṃ kurvatyāḥ pārvatyāstatprabhāvataḥ|| babhūva tatkṣaṇaṃ sadyo vahni ścaṃdanapaṃkavat || 22||
क्षणं तदंतरे स्थित्वा ह्युत्पतंती दिवं द्विजः ।। पुनः पप्रच्छ सहसा विहसन्सुतनुं शिवः ।। २३।।
kṣaṇaṃ tadaṃtare sthitvā hyutpataṃtī divaṃ dvijaḥ || punaḥ papraccha sahasā vihasansutanuṃ śivaḥ || 23||
द्विज उवाच ।।
अहो तपस्ते किं भद्रे न बुद्धं किंचिदेव हि ।। न दग्धो वह्निना देहो न च प्राप्तं मनीषितम्।। २४।।
aho tapaste kiṃ bhadre na buddhaṃ kiṃcideva hi || na dagdho vahninā deho na ca prāptaṃ manīṣitam|| 24||
अतस्सत्यं निकामं वै वद देवि मनोरथम् ।। ममाग्रे विप्रवर्यस्य सर्वानंदप्रदस्य हि ।। २५।।
atassatyaṃ nikāmaṃ vai vada devi manoratham || mamāgre vipravaryasya sarvānaṃdapradasya hi || 25||
यथाविधि त्वया देवि कीर्त्यतां सर्वथात्मना ।। तस्मान्मैत्री च संजाता कार्य्यं गोप्यं त्वया न हि ।। २६ ।।
yathāvidhi tvayā devi kīrtyatāṃ sarvathātmanā || tasmānmaitrī ca saṃjātā kāryyaṃ gopyaṃ tvayā na hi || 26 ||
किमिच्छसि वरं देवि प्रष्टुमिच्छाम्यतः परम् ।। त्वय्येव तदसौ देवि फलं सर्वं प्रदृश्यते ।। २७ ।।
kimicchasi varaṃ devi praṣṭumicchāmyataḥ param || tvayyeva tadasau devi phalaṃ sarvaṃ pradṛśyate || 27 ||
परार्थे च तपश्चेद्वै तिष्ठेत्तु तप एव तत् ।। रत्नं हस्ते समादाय हित्वा काचस्तु संचितः ।। २८।।
parārthe ca tapaścedvai tiṣṭhettu tapa eva tat || ratnaṃ haste samādāya hitvā kācastu saṃcitaḥ || 28||
ईदृशं तव सौंदर्यं कथं व्यर्थीकृतं त्वया ।। हित्वा वस्त्राण्यनेकानि चर्मादि च धृतं त्वया ।। २९।।
īdṛśaṃ tava sauṃdaryaṃ kathaṃ vyarthīkṛtaṃ tvayā || hitvā vastrāṇyanekāni carmādi ca dhṛtaṃ tvayā || 29||
तत्सर्वं कारणं ब्रूहि तपसस्त्वस्य सत्यतः ।। तच्छ्रुत्वा विप्रवर्योऽहं यथा हर्षमावाप्नुयाम् ।। 2.3.26.३०।।
tatsarvaṃ kāraṇaṃ brūhi tapasastvasya satyataḥ || tacchrutvā vipravaryo'haṃ yathā harṣamāvāpnuyām || 2.3.26.30||
ब्रह्मोवाच ।।
इति पृष्टा तदा तेन सखीं प्रैरयताम्बिका ।। तन्मुखेनैव तत्सर्वं कथयामास सुव्रता ।। ३१।।
iti pṛṣṭā tadā tena sakhīṃ prairayatāmbikā || tanmukhenaiva tatsarvaṃ kathayāmāsa suvratā || 31||
तया च प्रेरिता तत्र पार्वत्या विजयाभिधा ।। प्राणप्रिया सुव्रतज्ञा सखी जटिलमब्रवीत् ।। ३२ ।।
tayā ca preritā tatra pārvatyā vijayābhidhā || prāṇapriyā suvratajñā sakhī jaṭilamabravīt || 32 ||
सख्युवाच ।।
शृणु साधो प्रवक्ष्यामि पार्वतीचरितं परम् ।। हेतुं च तपसस्सर्वं यदि त्वं श्रोतुमिच्छसि ।। ३३ ।।
śṛṇu sādho pravakṣyāmi pārvatīcaritaṃ param || hetuṃ ca tapasassarvaṃ yadi tvaṃ śrotumicchasi || 33 ||
सखा मे गिरिराजस्य सुतेयं हिमभूभृतः ।। ख्याता वै पार्वती नाम्ना सा कालीति च मेनका ।। ३४ ।।
sakhā me girirājasya suteyaṃ himabhūbhṛtaḥ || khyātā vai pārvatī nāmnā sā kālīti ca menakā || 34 ||
ऊढेयं न च केनापि न वाञ्छति शिवात्परम् ।। त्रीणि वर्षसहस्राणि तपश्चरणसाधिनी ।। ३५ ।।
ūḍheyaṃ na ca kenāpi na vāñchati śivātparam || trīṇi varṣasahasrāṇi tapaścaraṇasādhinī || 35 ||
तदर्थं मेऽनया सख्या प्रारब्धं तप ईदृशम् ।। तदत्र कारणं वक्ष्ये शृणु साधो द्विजोत्तम ।। ३६ ।।
tadarthaṃ me'nayā sakhyā prārabdhaṃ tapa īdṛśam || tadatra kāraṇaṃ vakṣye śṛṇu sādho dvijottama || 36 ||
हित्वेन्द्रप्रमुखान्देवान् हरिं ब्रह्माणमेव च ।। पतिं पिनाकपाणिं वै प्राप्नुमिच्छति पार्वती ।। ३७ ।।
hitvendrapramukhāndevān hariṃ brahmāṇameva ca || patiṃ pinākapāṇiṃ vai prāpnumicchati pārvatī || 37 ||
इयं सखी मदीया वै वृक्षानारोप यत्पुरा ।। तेषु सर्वेषु संजातं फलपुष्पादिकं द्विज ।। ३८ ।।
iyaṃ sakhī madīyā vai vṛkṣānāropa yatpurā || teṣu sarveṣu saṃjātaṃ phalapuṣpādikaṃ dvija || 38 ||
रूपसार्थाय जनककुलालंकरणाय च ।। समुद्दिश्य महेशानं कामस्यानुग्रहाय च ।। ३९ ।।
rūpasārthāya janakakulālaṃkaraṇāya ca || samuddiśya maheśānaṃ kāmasyānugrahāya ca || 39 ||
मत्सखी नारदोपदेशात्तपस्तपति दारुणम् ।। मनोरथः कुतस्तस्या न फलिष्यति तापस ।। 2.3.26.४० ।।
matsakhī nāradopadeśāttapastapati dāruṇam || manorathaḥ kutastasyā na phaliṣyati tāpasa || 2.3.26.40 ||
यत्ते पृष्टं द्विजश्रेष्ठ मत्सख्या मनसीप्सितम् ।। मया ख्यातं च तत्प्रीत्या किमन्यच्छ्रोतुमिच्छसि ।। ४१ ।।
yatte pṛṣṭaṃ dvijaśreṣṭha matsakhyā manasīpsitam || mayā khyātaṃ ca tatprītyā kimanyacchrotumicchasi || 41 ||
ब्रह्मोवाच ।।
इत्येवं वचनं श्रुत्वा विजयाया यथार्थतः ।। मुने स जटिलो रुद्रो विहसन्वाक्यमब्रवीत् ।। ४२ ।।
ityevaṃ vacanaṃ śrutvā vijayāyā yathārthataḥ || mune sa jaṭilo rudro vihasanvākyamabravīt || 42 ||
जटिल उवाच ।।
सख्येदं कथितं तत्र परिहासोनुमीयते ।। यथार्थं चेत्तदा देवी स्वमुखेनाभिभाषताम् ।। ४३।।
sakhyedaṃ kathitaṃ tatra parihāsonumīyate || yathārthaṃ cettadā devī svamukhenābhibhāṣatām || 43||
।। ब्रह्मोवाच ।।
इत्युक्ते च तदा तेन जटिलेन द्विजन्मना ।। उवाच पार्वती देवी स्वमुखेनैव तं द्विजम् ।। ४४ ।।
ityukte ca tadā tena jaṭilena dvijanmanā || uvāca pārvatī devī svamukhenaiva taṃ dvijam || 44 ||
इति श्रीशिवमहापुराणे द्वितीयायां रुद्रसंहितायां तृतीये पार्वतीखण्डे शिवाजटिलसंवादो नाम षड्विंशोध्यायः ।। २६ ।।
iti śrīśivamahāpurāṇe dvitīyāyāṃ rudrasaṃhitāyāṃ tṛtīye pārvatīkhaṇḍe śivājaṭilasaṃvādo nāma ṣaḍviṃśodhyāyaḥ || 26 ||
ॐ श्री परमात्मने नमः