तमागतन्ततो दृष्ट्वा ध्यानं कृत्वा शिवस्य सः ।। गत्वा तत्रार्जुनस्तेन युद्धं चक्रे सुदारुणम् ।। १।।
tamāgatantato dṛṣṭvā dhyānaṃ kṛtvā śivasya saḥ || gatvā tatrārjunastena yuddhaṃ cakre sudāruṇam || 1||
गणैश्च विविधैस्तीक्ष्णैरायुधैस्तं न्यपीडयत् ।। तैस्तदा पीडितः पार्थः सस्मार स्वामिनं शिवम् ।। २।।
gaṇaiśca vividhaistīkṣṇairāyudhaistaṃ nyapīḍayat || taistadā pīḍitaḥ pārthaḥ sasmāra svāminaṃ śivam || 2||
अर्जुनश्च तदा तेषां बाणावलिमथाच्छिनत् ।। यदायुद्धं च तैः क्षिप्तं ततः शर्वं परामृशत् ।। ३।।
arjunaśca tadā teṣāṃ bāṇāvalimathācchinat || yadāyuddhaṃ ca taiḥ kṣiptaṃ tataḥ śarvaṃ parāmṛśat || 3||
पीडितास्ते गणास्तेन ययुश्चैव दिशो दश ।। गणेशा वारितास्ते च नाजग्मुस्स्वामिनम्प्रति ।। ४।।
pīḍitāste gaṇāstena yayuścaiva diśo daśa || gaṇeśā vāritāste ca nājagmussvāminamprati || 4||
शिवश्चैवार्जुनश्चैव युयुधाते परस्परम् ।। नानाविधैश्चायुधैर्हि महाबलपराक्रमौ ।। ५।।
śivaścaivārjunaścaiva yuyudhāte parasparam || nānāvidhaiścāyudhairhi mahābalaparākramau || 5||
शिवोऽपि मनसा नूनं दयां कृत्वार्जुनं ह्यगात् ।। अर्जुनश्च दृढं तत्र प्रहारं कृतवांस्तदा ।। ६ ।।
śivo'pi manasā nūnaṃ dayāṃ kṛtvārjunaṃ hyagāt || arjunaśca dṛḍhaṃ tatra prahāraṃ kṛtavāṃstadā || 6 ||
आयुधानि शिवस्सो वै ह्यर्जुनस्याच्छिनत्तदा ।। कवचानि च सर्वाणि शरीरं केवलं स्थितम्।। ७ ।।
āyudhāni śivasso vai hyarjunasyācchinattadā || kavacāni ca sarvāṇi śarīraṃ kevalaṃ sthitam|| 7 ||
तदार्जुनः शिवं स्मृत्वा मल्लयुद्धं चकार सः ।। वाहिनीपतिना तेन भयात्क्लिष्टोपि धैर्यवान् ।। ८।।
tadārjunaḥ śivaṃ smṛtvā mallayuddhaṃ cakāra saḥ || vāhinīpatinā tena bhayātkliṣṭopi dhairyavān || 8||
तद्युद्धेन मही सर्वा चकंपे ससमुद्रका ।। देवा दुःखं समापन्नः किं भविष्यति वा पुनः ।। ९।।
tadyuddhena mahī sarvā cakaṃpe sasamudrakā || devā duḥkhaṃ samāpannaḥ kiṃ bhaviṣyati vā punaḥ || 9||
एतस्मित्रंतरे देवः शिवो गगनमास्थितः ।। युद्धं चकार तत्रस्थस्सोर्जुनश्च तथाऽकरोत्।।3.41.१०।।
etasmitraṃtare devaḥ śivo gaganamāsthitaḥ || yuddhaṃ cakāra tatrasthassorjunaśca tathā'karot||3.41.10||
उड्डीयोड्डीय तौ युद्धं चक्रतुर्देवपार्थिवौ।।देवाश्च विस्मयं प्रापू रणं दृष्ट्वा तदाद्भुतम् ।। ११।।
uḍḍīyoḍḍīya tau yuddhaṃ cakraturdevapārthivau||devāśca vismayaṃ prāpū raṇaṃ dṛṣṭvā tadādbhutam || 11||
अथार्जुनोत्तरे ज्ञात्वा स्मृत्वा शिवपदांबुजम्।।दधार पादयोस्तं वै तद्ध्यानादाप्तसद्बलः ।। १२।।
athārjunottare jñātvā smṛtvā śivapadāṃbujam||dadhāra pādayostaṃ vai taddhyānādāptasadbalaḥ || 12||
धृत्वा पादौ तदा तस्य भ्रामयामास सोर्जुनः ।। विजहास महादेवो भक्तवत्सल ऊतिकृत् ।। १३।।
dhṛtvā pādau tadā tasya bhrāmayāmāsa sorjunaḥ || vijahāsa mahādevo bhaktavatsala ūtikṛt || 13||
दातुं स्वदासतां तस्मै भक्तवश्यतया मुने ।। शिवेनैव कृतं ह्येतच्चरितन्नान्यथा भवेत् ।। १४।।
dātuṃ svadāsatāṃ tasmai bhaktavaśyatayā mune || śivenaiva kṛtaṃ hyetaccaritannānyathā bhavet || 14||
पश्चाद्विहस्य तत्रैव शंकरो रूपम द्भुतम् ।। दर्शयामास सहसा भक्तवश्यतया शुभम् ।। १५ ।।
paścādvihasya tatraiva śaṃkaro rūpama dbhutam || darśayāmāsa sahasā bhaktavaśyatayā śubham || 15 ||
यथोक्तं वेदशास्त्रेषु पुराणे पुरुषोत्तमम्।।व्यासोपदिष्टं ध्यानाय तस्य यत्सर्वसिद्धिदम् ।। १६ ।।
yathoktaṃ vedaśāstreṣu purāṇe puruṣottamam||vyāsopadiṣṭaṃ dhyānāya tasya yatsarvasiddhidam || 16 ||
तद्दृष्ट्वा सुंदरं रूपं ध्यानप्राप्तं शिवस्य तु ।। बभूव विस्मितोतीव ह्यर्जुनो लज्जितः स्वयम् ।। १७ ।।
taddṛṣṭvā suṃdaraṃ rūpaṃ dhyānaprāptaṃ śivasya tu || babhūva vismitotīva hyarjuno lajjitaḥ svayam || 17 ||
अहो शिवश्शिवस्सोय यो मे प्रभुतया वृतः ।। त्रिलोकेशः स्वयं साक्षाद्धा कृतं किं मयाऽधुना ।। १८।।
aho śivaśśivassoya yo me prabhutayā vṛtaḥ || trilokeśaḥ svayaṃ sākṣāddhā kṛtaṃ kiṃ mayā'dhunā || 18||
प्रभोर्बलवती माया मायिनामपि मोहिनी ।। किं कृतं रूपमाच्छाद्य प्रभुणा छलितो ह्यहम् ।। १९ ।।
prabhorbalavatī māyā māyināmapi mohinī || kiṃ kṛtaṃ rūpamācchādya prabhuṇā chalito hyaham || 19 ||
धियेति संविचार्य्यैव साञ्जलिर्नतमस्तकः ।। प्रणनाम प्रभुं प्रीत्या तदोवाच स खिन्नधीः ।। 3.41.२०।।
dhiyeti saṃvicāryyaiva sāñjalirnatamastakaḥ || praṇanāma prabhuṃ prītyā tadovāca sa khinnadhīḥ || 3.41.20||
अर्जुन उवाच ।। देवदेव महादेव करुणाकर शंकर।।ममापराधः सर्वेश क्षन्तव्यश्च त्वया पुनः ।। २१।।
arjuna uvāca || devadeva mahādeva karuṇākara śaṃkara||mamāparādhaḥ sarveśa kṣantavyaśca tvayā punaḥ || 21||
किं कृतं रूपमाच्छाद्य च्छलितोऽस्मि त्वयाधुना ।। धिङ् मां समरकर्तारं स्वामिना भवता प्रभो।।२२।।
kiṃ kṛtaṃ rūpamācchādya cchalito'smi tvayādhunā || dhiṅ māṃ samarakartāraṃ svāminā bhavatā prabho||22||
नन्दीश्वर उवाच।।
इत्येवं पाण्डवस्सोथ पश्चात्तापमवाप सः ।। पादयोर्निपपाताशु शंकरस्य महाप्रभोः ।। २३।।
ityevaṃ pāṇḍavassotha paścāttāpamavāpa saḥ || pādayornipapātāśu śaṃkarasya mahāprabhoḥ || 23||
अथेश्वरः प्रसन्नात्मा प्रत्युवाचार्जुनं च तम् ।। समाश्वास्येति बहुशो महेशो भक्तवत्सलः ।। २४ ।।
atheśvaraḥ prasannātmā pratyuvācārjunaṃ ca tam || samāśvāsyeti bahuśo maheśo bhaktavatsalaḥ || 24 ||
शंकर उवाच ।।
न खिद्य पार्थ भक्तोसि मम त्वं हि विशेषतः।।परीक्षार्थं मया तेऽद्य कृतमेवं शुचञ्जहि ।। २५ ।।
na khidya pārtha bhaktosi mama tvaṃ hi viśeṣataḥ||parīkṣārthaṃ mayā te'dya kṛtamevaṃ śucañjahi || 25 ||
नंदीश्वर उवाच ।।
इत्युक्त्वा तं स्वहस्ताभ्यामुत्थाप्य प्रभुरर्जुनम् ।। विलज्जं कारयामास गणैश्च स्वामिनो गणैः ।। २६ ।।
ityuktvā taṃ svahastābhyāmutthāpya prabhurarjunam || vilajjaṃ kārayāmāsa gaṇaiśca svāmino gaṇaiḥ || 26 ||
पुनश्शिवोऽर्जुनम्प्राह पाण्डवं वीरसम्मतम् ।। हर्षयन् सर्वथा प्रीत्या शंकरो भक्तवत्सलः ।। २७।।
punaśśivo'rjunamprāha pāṇḍavaṃ vīrasammatam || harṣayan sarvathā prītyā śaṃkaro bhaktavatsalaḥ || 27||
शिव उवाच ।।
हे पार्थ पाण्डवश्रेष्ठ प्रसन्नोस्मि वरं वृणु ।। प्रहारैस्ताडनैस्तेऽद्य पूजनम्मानितम्मया ।। २८ ।।
he pārtha pāṇḍavaśreṣṭha prasannosmi varaṃ vṛṇu || prahāraistāḍanaiste'dya pūjanammānitammayā || 28 ||
इच्छया च कृतं मेऽद्य नापराधस्तवाधुना ।। नादेयं विद्यते तुभ्यं यदिच्छसि वृणीष्व तत्।।२९।।
icchayā ca kṛtaṃ me'dya nāparādhastavādhunā || nādeyaṃ vidyate tubhyaṃ yadicchasi vṛṇīṣva tat||29||
ते शत्रुषु यशोराज्यस्थापनाय शुभं कृतम् ।। एतद्दुःखं न कर्तव्यं वैक्लव्यं च त्यजाखिलम् ।। 3.41.३०।।
te śatruṣu yaśorājyasthāpanāya śubhaṃ kṛtam || etadduḥkhaṃ na kartavyaṃ vaiklavyaṃ ca tyajākhilam || 3.41.30||
नन्दीश्वर उवाच ।।
इत्युक्तस्त्वर्जुनस्तेन प्रभुणा शंकरेण सः।।उवाच शंकरं भक्त्या सावधानतया स्थितः ।। ३१।।
ityuktastvarjunastena prabhuṇā śaṃkareṇa saḥ||uvāca śaṃkaraṃ bhaktyā sāvadhānatayā sthitaḥ || 31||
अर्जुन उवाच ।।
भक्तप्रियस्य शम्भोस्ते सुप्रभो किं समीहितम्।।वर्णनीयं मया देव कृपालुस्त्वं सदाशिव ।। ३२ ।।
bhaktapriyasya śambhoste suprabho kiṃ samīhitam||varṇanīyaṃ mayā deva kṛpālustvaṃ sadāśiva || 32 ||
इत्युक्त्वा संस्तुतिं तस्य शंकरस्य महाप्रभोः ।। चकार पाण्डवस्सोथ सद्भक्तिं वेदसंमताम् ।। ३३।।
ityuktvā saṃstutiṃ tasya śaṃkarasya mahāprabhoḥ || cakāra pāṇḍavassotha sadbhaktiṃ vedasaṃmatām || 33||
अर्जुन उवाच।।
नमस्ते देवदेवाय नमः कैलासवासिने ।। सदाशिव नमस्तुभ्यं पञ्चवक्त्राय ते नमः ।। ३४।।
namaste devadevāya namaḥ kailāsavāsine || sadāśiva namastubhyaṃ pañcavaktrāya te namaḥ || 34||
कपर्दिने नमस्तुभ्यन्त्रिनेत्राय नमोऽस्तु ते।।मनः प्रसन्नरूपाय सहस्रवदनाय च ।। ३५ ।।
kapardine namastubhyantrinetrāya namo'stu te||manaḥ prasannarūpāya sahasravadanāya ca || 35 ||
नीलकंठ नमस्तेस्तु सद्योजाताय वै नमः ।। वृषध्वज नमस्तेस्तु वामांगगिरिजाय च।।३६।।
nīlakaṃṭha namastestu sadyojātāya vai namaḥ || vṛṣadhvaja namastestu vāmāṃgagirijāya ca||36||
दशदोष नमस्तुभ्यन्नमस्ते परमात्मने ।। डमरुकपालहस्ताय नमस्ते मुण्डमालिने ।। ३७ ।।
daśadoṣa namastubhyannamaste paramātmane || ḍamarukapālahastāya namaste muṇḍamāline || 37 ||
शुद्धस्फटिकसंकाशशुद्धकर्पूरवर्ष्मणे ।। पिनाकपाणये तुभ्यन्त्रिशूलवरधारिणे ।। ३८।।
śuddhasphaṭikasaṃkāśaśuddhakarpūravarṣmaṇe || pinākapāṇaye tubhyantriśūlavaradhāriṇe || 38||
व्याघ्रचर्मोत्तरीयाय गजाम्बरविधारिणे ।। नागांगाय नमस्तुभ्यं गंगाधर नमोस्तु ते।। ३९ ।।
vyāghracarmottarīyāya gajāmbaravidhāriṇe || nāgāṃgāya namastubhyaṃ gaṃgādhara namostu te|| 39 ||
सुपादाय नमस्तेऽस्तु आरक्तचरणाय च ।। नन्द्यादिगणसेव्याय गणेशाय च ते नमः ।। 3.41.४० ।।
supādāya namaste'stu āraktacaraṇāya ca || nandyādigaṇasevyāya gaṇeśāya ca te namaḥ || 3.41.40 ||
नमो गणेशरूपाय कार्तिकेयानुगाय च ।। भक्तिदाय च भक्तानां मुक्तिदाय नमोनमः ।। ४१ ।।
namo gaṇeśarūpāya kārtikeyānugāya ca || bhaktidāya ca bhaktānāṃ muktidāya namonamaḥ || 41 ||
अगुणाय नमस्तेस्तु सगुणाय नमोनमः ।। अरूपाय सरूपाय सकलायाकलाय च ।। ४२ ।।
aguṇāya namastestu saguṇāya namonamaḥ || arūpāya sarūpāya sakalāyākalāya ca || 42 ||
नमः किरातरूपाय मदनुग्रहकारिणे ।। युद्धप्रियाय वीराणां नानालीलानुकारिणे ।। ४३ ।।
namaḥ kirātarūpāya madanugrahakāriṇe || yuddhapriyāya vīrāṇāṃ nānālīlānukāriṇe || 43 ||
यत्किंचिद्दृश्यते रूपन्तत्तेजस्तावकं स्मृतम् ।। चिद्रूपस्त्वं त्रिलोकेषु रमसेन्वयभेदतः ।। ४४ ।।
yatkiṃciddṛśyate rūpantattejastāvakaṃ smṛtam || cidrūpastvaṃ trilokeṣu ramasenvayabhedataḥ || 44 ||
गुणानान्ते न संख्यास्ति यथा भूरजसामिह ।। आकाशे तारकाणां हि कणानां वृष्ट्यपामपि।।४५।।
guṇānānte na saṃkhyāsti yathā bhūrajasāmiha || ākāśe tārakāṇāṃ hi kaṇānāṃ vṛṣṭyapāmapi||45||
न ते गुणास्तु संख्यातुं वेदा वै सम्भवन्ति हि ।। मन्दबुद्धिरहं नाथ वर्णयामि कथम्पुनः ।। ४६।।
na te guṇāstu saṃkhyātuṃ vedā vai sambhavanti hi || mandabuddhirahaṃ nātha varṇayāmi kathampunaḥ || 46||
सोसि योसि नमस्तेऽस्तु कृपां कर्तुमिहार्हसि।।दासोहं ते महेशान स्वामी त्वं मे महेश्वर।।४७।।
sosi yosi namaste'stu kṛpāṃ kartumihārhasi||dāsohaṃ te maheśāna svāmī tvaṃ me maheśvara||47||
नन्दीश्वर उवाच ।।
इति श्रुत्वा वचस्तस्य पुनः प्रोवाच शंकर ।। सुप्रसन्नतरो भूत्वा विहसन्प्रभुरर्जुनम् ।। ४८।।
iti śrutvā vacastasya punaḥ provāca śaṃkara || suprasannataro bhūtvā vihasanprabhurarjunam || 48||
शंकर उवाच।।
वचसा किम्बहूक्तेन शृणुष्व वचनम्मम ।। शीघ्रं वृणु वरम्पुत्र सर्वन्तच्च ददामि ते ।। ४९।।
vacasā kimbahūktena śṛṇuṣva vacanammama || śīghraṃ vṛṇu varamputra sarvantacca dadāmi te || 49||
नन्दीश्वर उवाच।।
इत्युक्तश्चार्जुनस्तेन प्रणिपत्य सदाशिवम् ।। साञ्जलिर्नतकः प्रेम्णा प्रोवाच गद्गदाक्षरम् ।। 3.41.५० ।।
ityuktaścārjunastena praṇipatya sadāśivam || sāñjalirnatakaḥ premṇā provāca gadgadākṣaram || 3.41.50 ||
अर्जुन उवाच ।।
किं ब्रूयां त्वं च सर्वेषामन्तर्यामितया स्थितः ।। तथापि वर्णितं मेऽद्य श्रूयतां च त्वया विभो ।। ५१।।
kiṃ brūyāṃ tvaṃ ca sarveṣāmantaryāmitayā sthitaḥ || tathāpi varṇitaṃ me'dya śrūyatāṃ ca tvayā vibho || 51||
शत्रूणां संकटं यच्च तद्गतन्दर्शनात्तव।।ऐहिकीं च परां सिद्धिम्प्राप्नुयां वै तथा कुरु ।। ५२ ।।
śatrūṇāṃ saṃkaṭaṃ yacca tadgatandarśanāttava||aihikīṃ ca parāṃ siddhimprāpnuyāṃ vai tathā kuru || 52 ||
नन्दीश्वर उवाच ।।
इत्युक्त्वा तं नमस्कृत्य शंकरम्भक्तवत्सलम् ।। नतस्कन्धोऽर्जुनस्तत्र बद्धाञ्जलिरुपस्थितः ।। ५३ ।।
ityuktvā taṃ namaskṛtya śaṃkarambhaktavatsalam || nataskandho'rjunastatra baddhāñjalirupasthitaḥ || 53 ||
शिवोपि च तथाभूतञ्ज्ञात्वा पाण्डवमर्जुनम् ।। निजभक्तवरं स्वामी महातुष्टो बभूव ह ।। ५४ ।।
śivopi ca tathābhūtañjñātvā pāṇḍavamarjunam || nijabhaktavaraṃ svāmī mahātuṣṭo babhūva ha || 54 ||
अस्त्रम्पाशुपतं स्वीयन्दुर्जयं सर्वदाखिलैः ।। ददौ तस्मै महेशानो वचनश्चेदमब्रवीत् ।। ५५ ।।
astrampāśupataṃ svīyandurjayaṃ sarvadākhilaiḥ || dadau tasmai maheśāno vacanaścedamabravīt || 55 ||
शिव उवाच ।।
स्वं महास्त्रम्मया दत्तन्दुर्जयस्त्वम्भविष्यति ।। अनेन सर्वशत्रूणां जयकृत्यमवाप्नुहि ।। ५६ ।।
svaṃ mahāstrammayā dattandurjayastvambhaviṣyati || anena sarvaśatrūṇāṃ jayakṛtyamavāpnuhi || 56 ||
कृष्णं च कथयिष्यामि साहाय्यन्ते करिष्यति ।। स वै ममात्मभूतश्च मद्भक्तः कार्य्यकारकः ।। ५७ ।।
kṛṣṇaṃ ca kathayiṣyāmi sāhāyyante kariṣyati || sa vai mamātmabhūtaśca madbhaktaḥ kāryyakārakaḥ || 57 ||
मत्प्रभावान्भारत त्वं राज्यन्निकण्टकं कुरु ।। धर्म्यान्नानाविधान्भ्रात्रा कारय त्वं च सर्वदा ।। ५८ ।।
matprabhāvānbhārata tvaṃ rājyannikaṇṭakaṃ kuru || dharmyānnānāvidhānbhrātrā kāraya tvaṃ ca sarvadā || 58 ||
नन्दीश्वर उवाच ।।
इत्युक्त्वा निजहस्तं च धृत्वा शिरसि तस्य सः ।। पूजितो ह्यर्जुनेनाशु शंकरोन्तरधीयत ।। ५९ ।।
ityuktvā nijahastaṃ ca dhṛtvā śirasi tasya saḥ || pūjito hyarjunenāśu śaṃkarontaradhīyata || 59 ||
अथार्जुनः प्रसन्नात्मा प्राप्यास्त्रं च वरं प्रभोः ।। जगाम स्वाश्रमे मुख्यं स्मरन्भक्त्या गुरुं शिवम् ।। 3.41.६० ।।
athārjunaḥ prasannātmā prāpyāstraṃ ca varaṃ prabhoḥ || jagāma svāśrame mukhyaṃ smaranbhaktyā guruṃ śivam || 3.41.60 ||
सर्व्वे ते भ्रातरः प्रीतास्तन्वः प्राणमिवागतम् ।। मिलित्वा तं सुखं प्रापुर्द्रौपदी चाति सुव्रता ।। ६१ ।।
sarvve te bhrātaraḥ prītāstanvaḥ prāṇamivāgatam || militvā taṃ sukhaṃ prāpurdraupadī cāti suvratā || 61 ||
शिवं परं च सन्तुष्टम्पाण्डवाः सर्व एव हि ।। नातृप्यन्सर्ववृत्तान्तं श्रुत्वा हर्षमुपागताः ।। ६२ ।।
śivaṃ paraṃ ca santuṣṭampāṇḍavāḥ sarva eva hi || nātṛpyansarvavṛttāntaṃ śrutvā harṣamupāgatāḥ || 62 ||
आश्रमे पुष्पवृष्टिश्च चन्दनेन समन्विता ।। पपात सुकरार्थं च तेषाञ्चैव महात्मनाम् ।। ६३।।
āśrame puṣpavṛṣṭiśca candanena samanvitā || papāta sukarārthaṃ ca teṣāñcaiva mahātmanām || 63||
धन्यं च शंकरं चैव नमस्कृत्य शिवम्मुदा ।। अवधिं चागतं ज्ञात्वा जयश्चैव भविष्यति ।। ६४ ।।
dhanyaṃ ca śaṃkaraṃ caiva namaskṛtya śivammudā || avadhiṃ cāgataṃ jñātvā jayaścaiva bhaviṣyati || 64 ||
एतस्मिन्नन्तरे कृष्णश्श्रुत्वार्जुनमथागतम्।।मेलनाय समायातश्श्रुत्वा सुखमुपागतः ।। ६५।।
etasminnantare kṛṣṇaśśrutvārjunamathāgatam||melanāya samāyātaśśrutvā sukhamupāgataḥ || 65||
अतश्चैव मयाख्यातः शंकरः सर्वदुःखहा ।। स सेव्यते मया नित्यं भवद्भिरपि सेव्यताम् ।। ६६ ।।
ataścaiva mayākhyātaḥ śaṃkaraḥ sarvaduḥkhahā || sa sevyate mayā nityaṃ bhavadbhirapi sevyatām || 66 ||
इत्युक्तस्ते किराताह्वोवतारश्शंकस्य वै ।। तं श्रुत्वा श्रावयन्वापि सर्वान्कामानवाप्नुयात्।।६७।।
ityuktaste kirātāhvovatāraśśaṃkasya vai || taṃ śrutvā śrāvayanvāpi sarvānkāmānavāpnuyāt||67||
इति श्रीशिवमहापुराणे तृतीयायां शतरुद्रसंहितायां किरातेश्वरावतारवर्णनं नामैकचत्वारिंशोऽध्यायः ।। ४१।।
iti śrīśivamahāpurāṇe tṛtīyāyāṃ śatarudrasaṃhitāyāṃ kirāteśvarāvatāravarṇanaṃ nāmaikacatvāriṃśo'dhyāyaḥ || 41||
ॐ श्री परमात्मने नमः