नंदिकेश्वर उवाच ।
पुरा कदाचिद्योगींद्र विष्णुर्विषधरासनः ।। सुष्वाप परया भूत्या स्वानुगैरपि संवृतः ।। १।।
purā kadācidyogīṃdra viṣṇurviṣadharāsanaḥ || suṣvāpa parayā bhūtyā svānugairapi saṃvṛtaḥ || 1||
यदृच्छया गतस्तत्र ब्रह्मा ब्रह्मविदांवरः ।। अपृच्छत्पुंडरीकाक्षं शयनं सर्वसुन्दरम् ।। २।।
yadṛcchayā gatastatra brahmā brahmavidāṃvaraḥ || apṛcchatpuṃḍarīkākṣaṃ śayanaṃ sarvasundaram || 2||
कस्त्वं पुरुषवच्छेषे दृष्ट्वा मामपि दृप्तवत् ।। उत्तिष्ठ वत्स मां पश्य तव नाथमिहागतम् ।। ३।।
kastvaṃ puruṣavaccheṣe dṛṣṭvā māmapi dṛptavat || uttiṣṭha vatsa māṃ paśya tava nāthamihāgatam || 3||
आगतं गुरुमाराध्यं दृष्ट्वा यो दृप्तवच्चरेत् ।। द्रो हिणस्तस्य मूढस्य प्रायश्चित्तं विधीयते ।। ४।।
āgataṃ gurumārādhyaṃ dṛṣṭvā yo dṛptavaccaret || dro hiṇastasya mūḍhasya prāyaścittaṃ vidhīyate || 4||
इति श्रुत्वा वचः क्रुद्धो बहिः शांतवदाचरत् ।। स्वस्ति ते स्वागतं वत्स तिष्ठ पीठमितो विश ।। ५।।
iti śrutvā vacaḥ kruddho bahiḥ śāṃtavadācarat || svasti te svāgataṃ vatsa tiṣṭha pīṭhamito viśa || 5||
किमु ते व्याघ्रवद्वक्त्रं विभाति विषमेक्षणम् ।। ६।।
kimu te vyāghravadvaktraṃ vibhāti viṣamekṣaṇam || 6||
ब्रह्मोवाच ।
वत्स विष्णो महामानमागतं कालवेगतः ।। ७।।
vatsa viṣṇo mahāmānamāgataṃ kālavegataḥ || 7||
पितामहश्च जगतः पाता च तव वत्सक ।। ८।।
pitāmahaśca jagataḥ pātā ca tava vatsaka || 8||
विष्णुरुवाच ।
मत्स्थं जगदिदं वत्स मनुषे त्वं हि चोरवत् ।। ९।।
matsthaṃ jagadidaṃ vatsa manuṣe tvaṃ hi coravat || 9||
मन्नाभिकमलाज्जातः पुत्रस्त्वं भाषसे वृथा ।। १०।।
mannābhikamalājjātaḥ putrastvaṃ bhāṣase vṛthā || 10||
नंदिकेश्वर उवाच ।
एवं हि वदतोस्तत्र मुग्धयोरजयोस्तदा ।। ११।।
evaṃ hi vadatostatra mugdhayorajayostadā || 11||
अहमेव वरो न त्वमहं प्रभुरहं प्रभुः ।। परस्परं हंतुकामौ चक्रतुः समरोद्यमम् ।। १२।।
ahameva varo na tvamahaṃ prabhurahaṃ prabhuḥ || parasparaṃ haṃtukāmau cakratuḥ samarodyamam || 12||
युयुधातेऽमरौ वीरौ हंसपक्षींद्र वाहनौ ।। वैरंच्या वैष्णवाश्चैवं मिथो युयुधिरे तदा १.६. ।। १३।।
yuyudhāte'marau vīrau haṃsapakṣīṃdra vāhanau || vairaṃcyā vaiṣṇavāścaivaṃ mitho yuyudhire tadā 1.6. || 13||
तावद्विमानगतयः सर्वा वै देवजातयः ।। दिदृक्षवः समाजग्मुः समरं तं महाद्भुतम् ।। १४।।
tāvadvimānagatayaḥ sarvā vai devajātayaḥ || didṛkṣavaḥ samājagmuḥ samaraṃ taṃ mahādbhutam || 14||
क्षिपंतः पुष्पवर्षाणि पश्यंतः स्वैरमंबरे ।। सुपर्णवाहनस्तत्र क्रुद्धो वै ब्रह्मवक्षसि ।। १५।।
kṣipaṃtaḥ puṣpavarṣāṇi paśyaṃtaḥ svairamaṃbare || suparṇavāhanastatra kruddho vai brahmavakṣasi || 15||
मुमोच बाणानसहानस्त्रांश्च विविधान्बहून् ।। मुमोचाऽथ विधिः क्रुद्धो विष्णोरुरसि दुःसहान् ।। १६।।
mumoca bāṇānasahānastrāṃśca vividhānbahūn || mumocā'tha vidhiḥ kruddho viṣṇorurasi duḥsahān || 16||
बाणाननलसंकाशानस्त्रांश्च बहुशस्तदा ।। तदाश्चर्यमिति स्पष्टं तयोः समरगोचरम् ।। १७।।
bāṇānanalasaṃkāśānastrāṃśca bahuśastadā || tadāścaryamiti spaṣṭaṃ tayoḥ samaragocaram || 17||
समीक्ष्य दैवतगणाः शशंसुर्भृशमाकुलाः ।। ततो विष्णुः सुसंक्रुद्धः श्वसन्व्यसनकर्शितः ।। १८।।
samīkṣya daivatagaṇāḥ śaśaṃsurbhṛśamākulāḥ || tato viṣṇuḥ susaṃkruddhaḥ śvasanvyasanakarśitaḥ || 18||
माहेश्वरास्त्रं मतिमान् संदधे ब्रह्मणोपरि ।। ततो ब्रह्मा भृशं क्रुद्धः कंपयन्विश्वमेव हि ।। १९।।
māheśvarāstraṃ matimān saṃdadhe brahmaṇopari || tato brahmā bhṛśaṃ kruddhaḥ kaṃpayanviśvameva hi || 19||
अस्त्रं पाशुपतं घोरं संदधे विष्णुवक्षसि ।। ततस्तदुत्थितं व्योम्नि तपनायुतसन्निभम् ।। २०।।
astraṃ pāśupataṃ ghoraṃ saṃdadhe viṣṇuvakṣasi || tatastadutthitaṃ vyomni tapanāyutasannibham || 20||
सहस्रमुखमत्युग्रं चंडवातभयंकरम् ।। अस्त्रद्वयमिदं तत्र ब्रह्मविष्ण्वोर्भयंकरम् ।। २१।।
sahasramukhamatyugraṃ caṃḍavātabhayaṃkaram || astradvayamidaṃ tatra brahmaviṣṇvorbhayaṃkaram || 21||
इत्थं बभूव समरो ब्रह्मविष्ण्वोः परस्परम् ।। ततो देवगणाः सर्वे विषण्णा भृशमाकुलाः ।। ऊचुः परस्परं तात राजक्षोभे यथा द्विजाः ।। २२।।
itthaṃ babhūva samaro brahmaviṣṇvoḥ parasparam || tato devagaṇāḥ sarve viṣaṇṇā bhṛśamākulāḥ || ūcuḥ parasparaṃ tāta rājakṣobhe yathā dvijāḥ || 22||
सृष्टिः स्थितिश्च संहारस्तिरो भावोप्यनुग्रहः ।। यस्मात्प्रवर्तते तस्मै ब्रह्मणे च त्रिशूलिने १.६. ।। २३।।
sṛṣṭiḥ sthitiśca saṃhārastiro bhāvopyanugrahaḥ || yasmātpravartate tasmai brahmaṇe ca triśūline 1.6. || 23||
अशक्यमन्यैर्यदनुग्रहं विना तृणक्षयोप्यत्र यदृच्छया क्वचित् ।। इति देवाभयं कृत्वा विचिन्वंतः शिवक्षयम् ।। जग्मुः कैलासशिखरं यत्रास्ते चंद्र शेखरः ।। २४।।
aśakyamanyairyadanugrahaṃ vinā tṛṇakṣayopyatra yadṛcchayā kvacit || iti devābhayaṃ kṛtvā vicinvaṃtaḥ śivakṣayam || jagmuḥ kailāsaśikharaṃ yatrāste caṃdra śekharaḥ || 24||
दृष्ट्वैवममरा हृष्टाः पदंतत्पारमेश्वरम् ।। प्रणेमुः प्रणवाकारं प्रविष्टास्तत्र सद्मनि ।। २५।।
dṛṣṭvaivamamarā hṛṣṭāḥ padaṃtatpārameśvaram || praṇemuḥ praṇavākāraṃ praviṣṭāstatra sadmani || 25||
तेपि तत्र सभामध्ये मंडपे मणिविष्टरे ।। विराजमानमुमया ददृशुर्देवपुंगवम् ।। २६।।
tepi tatra sabhāmadhye maṃḍape maṇiviṣṭare || virājamānamumayā dadṛśurdevapuṃgavam || 26||
सव्योत्तरेतरपदं तदर्हितकरां बुजम् ।। स्वगणैः सर्वतो जुष्टं सर्वलक्षणलक्षितम् ।। २७।।
savyottaretarapadaṃ tadarhitakarāṃ bujam || svagaṇaiḥ sarvato juṣṭaṃ sarvalakṣaṇalakṣitam || 27||
वीज्यमानं विशेषजैः स्त्रीजनैस्तीव्रभावनैः ।। शस्यमानं सदावेदैरनुगृह्णंतमीश्वरम् ।। २८।।
vījyamānaṃ viśeṣajaiḥ strījanaistīvrabhāvanaiḥ || śasyamānaṃ sadāvedairanugṛhṇaṃtamīśvaram || 28||
दृष्ट्वैवमीशममराः संतोषसलिलेक्षणाः ।। दंडवद्दूरतो वत्स नमश्चक्रुर्महागणाः ।। २९।।
dṛṣṭvaivamīśamamarāḥ saṃtoṣasalilekṣaṇāḥ || daṃḍavaddūrato vatsa namaścakrurmahāgaṇāḥ || 29||
तानवेक्ष्य पतिर्देवान्समीपे चाह्वयद्गणैः ।। अथ संह्लादयन्देवान्देवो देवशिखामणिः ।। अवोचदर्थगंभीरं वचनं मधुमंगलम् ॑! ।। ३०।।
tānavekṣya patirdevānsamīpe cāhvayadgaṇaiḥ || atha saṃhlādayandevāndevo devaśikhāmaṇiḥ || avocadarthagaṃbhīraṃ vacanaṃ madhumaṃgalam ॑! || 30||
इति श्रीशिवमहापुराणे विद्येश्वरसंहितायां षष्ठोऽध्यायः ।। ३१।।
iti śrīśivamahāpurāṇe vidyeśvarasaṃhitāyāṃ ṣaṣṭho'dhyāyaḥ || 31||
ॐ श्री परमात्मने नमः